Photography (B0211A310017)

Rules and requirements for creating study plans

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, stávající praxi dále formálně ukotvuje Akreditační řád AMU: určuje parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenáší část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace. Důležitou roli v systému hodnocení hraje u mnoha oborů tzv. klauzurní zkouška, tj. prezentace uměleckého výstupu před komisí: principem je komplexní hodnocení znalostí a dovedností studenta získaných v několika dílčích předmětech a uplatněných v kolektivně vznikajícím díle (např. u divadelních oborů). Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru, u akademických programů v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky.

Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A-E (F = nevyhověl), ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, tak explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu je. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.

Studijní plán se skládá z povinných předmětů, povinně volitelných předmětů a volitelných předmětů. Klíčovou součástí studia jsou ateliéry.

Studijní plán bakalářského programu v oboru fotografie je koncipován podle vzdělávacího modelu zaměřeného na ateliérovou výuku a projektovou práci. Klíčovou profilující složkou kurikula jsou ateliérové předměty, v jejichž rámci studenti rozvíjejí svou autorskou tvorbu prostřednictvím dlouhodobých úkolů, individuálních konzultací a kolektivních kritických hodnocení.

Odborné a teoretické předměty jsou strukturovány jako integrované základy, které podporují ateliérovou praxi a jsou propojeny napříč jednotlivými semestry. Učební plán klade důraz na vztah mezi konceptem, médiem a formou prezentace, včetně dokumentace, výstavní praxe a využití digitálních nástrojů a softwarových pracovních postupů.

Organizace a rozdělení kreditů odráží proměnlivou studijní a tvůrčí zátěž v průběhu akademického roku, zejména ve vztahu k realizaci a veřejné prezentaci uměleckých a projektových výstupů.

Ve všech semestrech studující absolvují jeden z paralelních ateliérů (klasické fotografie, imaginativní fotografie, dokumentárních strategií, nové estetiky či intermédií) a mohou ateliér každý semestr změnit. Na ateliéry navazují v každém semestru klauzurní zkoušky. Přednášky hostů absolvují studující také ve všech semestrech studia. Vedle toho:

První ročník zahrnuje výuku v oblastech základů fotografie, dějin a teorie fotografie, dějin umění, optiky či odborné angličtiny a celofakultní Praktika FAMU. Druhý ročník je zaměřen primárně na výuku v oblastech současné fotografie a umění, základů software, studiové fotografie a přípravu portfolia. Třetí ročník se vedle výuky 3D grafiky soustředí na práci na absolventském výkonu a písemné bakalářské práci.

Kromě těchto povinných předmětů musí studenti absolvovat povinné volitelné předměty (obvykle 1 za semestr) organizované katedrou, zaměřené na konkrétní umělecké a technické dovednosti a přístupy (např. fotokniha, videoesej, sítotisk, krajinářská fotografie, divadelní fotografie…).

Volitelné předměty se obvykle absolvují na jiných katedrách FAMU a AMU a prostřednictvím ad hoc modulů.

Stručný popis jednotlivých ateliérů (bakalářské studium):

• Ateliér klasické fotografie se zaměřuje na rozvíjení reflexivního chápání fotografických procesů a metodologií, přičemž klade důraz na analogovou fotografii a její historické i nestandardní postupy. Studenti jsou vedeni k tomu, aby s materiálními procesy pracovali spíše jako se základem pro experimentování a rozvíjení vlastních autorských přístupů než jako s cílem samým o sobě.

• Ateliér dokumentární fotografie pojednává o fotografii jako o nástroji pro zkoumání a reflexi současných sociálních, kulturních a politických realit. Ateliér zkoumá širokou škálu dokumentárních strategií a přístupů, přičemž klade důraz na kritické myšlení, etické povědomí a vyjádření osobních pohledů na aktuální témata.

• Ateliér imaginativní fotografie se soustředí na zkoumání fotografické formy a vyprávění, přičemž kombinuje práci v ateliéru a v exteriéru s experimentálními přístupy. Důležitou součástí programu studia je vývoj ucelených projektů a pozornost věnovaná způsobům prezentace a vizuálnímu vyprávění, včetně práce s fotografickými sériemi a publikacemi.

• Studio Intermedia zkoumá fotografii a technický obraz ve vztahu k jiným médiím vizuálního umění. Studio se zaměřuje na interdisciplinární přístupy, práci napříč médii a mezi nimi a zkoumá měnící se roli fotografie v rámci současné umělecké praxe.

• Ateliér nové estetiky se zaměřuje na nové trendy, témata a jevy v současné fotografii a nových médiích. Ateliér zkoumá nové způsoby zobrazení, interpretace a autorské strategie a povzbuzuje studenty ke kritickému zamyšlení nad aktuálním vývojem v oblasti estetiky, technologií a kultury.

Každé studio si vytváří vlastní program a vytváří prostor pro individuální i kolektivní práci, reflexi a konzultace. Činnost studia obvykle zahrnuje společné i individuální kritiky, pozvané hosty, návštěvy výstav a institucí a účast na projektech, výstavách a veřejných prezentacích.

Požadavky na semestrální projekty odpovídají studijní úrovni studenta. Po skončení každého semestru mohou studenti na základě vývoje své práce a po konzultaci s vedoucími studia změnit studio.

Celková struktura studijního programu přibližně odpovídá tomuto modelu:

30 % odborné a technické základy

40 % tvorba originálních prací v ateliérech a dílnách

30 % kurzy dějin a teorie výtvarného umění