Teorie skladby 4

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
186TS4 zkouška 2 2 hodiny PŘEDNÁŠEK týdně (45 minut), 29 až 39 hodin domácí příprava česky letní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Katedra

Předmět zajišťuje Katedra hudební teorie

Obsah

Cíl výuky:

Přednáška je zaměřena na základní otázky polyfonie z hlediska praktických i teoretických požadavků na znalosti studentů studijních oborů skladba, dirigování, hudební teorie a hudební režie. Cílem studia je poznat a aplikovat hudebně teoretické aspekty oblasti vícehlasu do umělecké práce (kompoziční i interpretační) i práce vědecké. Zvláštní pozornost je věnována vztahům tzv. paradigmatu a syntagmatu v oblasti strukturální organizace hudební faktury.

Tematické okruhy:

  1. Základní pojmy „polyfonie“, „kontrapunkt“, „homofonie“, „monofonie“, „stratofonie“, „koláž“, „montáž“
  2. Zodpovědná vazba Jaroslava Volka
  3. Faktura jako prostředek tektoniky skladby
  4. Imitační a neimitační techniky a jejich kinetická stránka
  5. Polyfonní formy a jejich verze ve 20. století
  6. Tektonická řešení polyfonních forem
  7. Procvičování tektonických analýz polyfonních forem
  8. Zařazení polyfonní faktury do fakturálně kontrastních kompozičních celků
  9. Polyfonní faktura jako nositelka symbolu historismu
  10. Interdisciplinární vztahy mezi polyfonií a teorií interpretace
  11. Směřování strukturace hudby v tvorbě 2. poloviny 20. století do dneška, textura.

Výsledky učení

Student zná hudebně teoretické aspekty oblasti vícehlasu a aplikuje je do umělecké práce (kompoziční i interpretační) i práce vědecké. Rozlišuje pohled kontrapunktický a tektonický, oba pak využívá pro formulaci svých uměleckých i vědeckých názorů.

Předpoklady a další požadavky

nejsou

Literatura

Povinná literatura:

HŮLA, Zdeněk. Nauka o kontrapunktu. 1. Vokální polyfonie. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958.

HŮLA, Zdeněk. Nauka o kontrapunktu. 2. Instrumentální polyfonie. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965.

KRESÁNEK, Jozef. Tektonika. 1. Bratislava: ASCO Art & Science, 1994. ISBN 80-901416-7-6.

MESSIAEN, Olivier. Technique de mon langage musical: texte avec exemples musicaux. Paris: Alphonse Leduc, 1966. ISBN 2-85689-033-4. (popř. další jazykové mutace)

RISINGER, Karel. Nauka o kontrapunktu XX. století. Praha: Panton, 1984.

VOLEK, Jaroslav. Struktura a osobnosti hudby. Praha: Panton, 1988.

Doporučená literatura:

HONS, Miloš. Hudební forma, struktura a tvar v názorech teoretiků a skladatelů minulého století.

Živá hudba: Časopis pro studium hudby a tance. Praha: AMU, 2014, s. 89-96. ISSN 0514-7735.

IŠTVAN, Miloslav. Metoda montáže izolovaných prvků v hudbě. Praha: Panton, 1973.

JANEČEK, Karel. Tektonika: Nauka o stavbě skladeb. Praha: Supraphon, 1968.

KREJČA, Tomáš. Tektonika. Koncepce a reflexe v českém prostředí. Živá hudba. Praha: AMU, 2018, , 46-70. ISSN 0514-7735.

RISINGER, Karel. Nauka o hudební tektonice. 2. díl. Praha: Akademie múzických umění, hudební fakulta, 1998. ISBN 80-85883-34-1.

Příslušná hesla ve slovnících The New Grove Dictionary of Music and Musicians (London 2001), Die Musik in Geschichte und Gegenwart (Kassel 1995), Slovník české hudební kultury (Praha, Supraphon 1997)

Hodnoticí metody a kritéria

Zkušební okruhy závěrečného písemného testu jsou totožné s tematickými okruhy uvedenými níže.

Minimální požadovaná docházka 80 %.

Poznámka

Nejsou.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů