Film a život 2

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
308FAZ2 Z 1 14 hodiny SEMINÁŘŮ za celý semestr (45 minut), 15 až 20 hodin domácí příprava česky letní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Cílem semináře bude seznámit posluchače s originálním Deleuzovým přístupem k filmu a s novými možnostmi uvažování o vztazích mezi filozofií a filmem, které otevřel. Pod pojmem kinematografie času se Deleuze pokusil shrnout to, co tvoří jádro a specifičnost evropské poválečné kinematografie. Jeho teze zní, že italská, francouzská a německá nová vlna se liší od klasické hollywoodské kinematografie už samotnou povahou obrazu, který se promítá na plátno. Na začátku semináře objasním vztahy mezi filmem a Bergsonem, důvody, proč fenomenologie nechápe film a proč film sám dává za pravdu Bergsonovi v jeho sporu s Husserlem, a pak již rovnou přejdu k revoluci, kterou v kinematografii způsobila poválečná evropská tvorba.

Forma studia

prezenční

Předpoklady a další požadavky

Povinné filmy: 

De Sica, Umberto D.; Mankiewicz, Dopis třem manželkám; Welles, Občan Kane; Resnais, Loni v Marienbadu

Obsah kurzu

Osnova semináře:

  1. Film: obraz, nebo vyprávění?

Do sporu o povahu filmu Deleuze zasáhl velmi vyhraněně a originálně. Film podle něj není jazyk, dokonce ani řeč, je to obraz, obrazové umění. Velké a významné věci v kinematografii nemají nic společného s vyprávěním, ale zato mají mnoho styčných bodů s myšlením. Film je především myšlení, tedy obrazový vnitřní monolog, signalizační látka, která se až později, při utváření jazyka, formuje lingvisticky. Film tedy primárně nemluví, ale myslí. Jazyk je jen složka obrazu či jiný typ obrazu.

  1. Filozofie filmu, nebo film-filozofie? 

Jaký je přesně vztah mezi filozofií a filmem? Nikoli vztah teorie a praxe, ale dvou různých praxí, praxe pojmů a praxe obrazů. Deleuze filmy neinterpretuje, pouze v nich hledá obraz-myšlení, tedy imanentní předpoklady myšlení dvacátého století. Film je podle něj nejlepší, nikoli však jedinou odpovědí na otázku, co dnes znamená myslet.

  1. Film a Bergson

Film je realizací bergsonismu, především jeho teoprie čistého vnímání z první kapitoly Hmoty a paměti. Na této ryze filozofické hodině bude nezbytné objasnit, co je čisté vnímání, co je obraz o sobě, v čem se bergsonismus liší od fenomenologie a jak mu film dává za pravdu.

  1. „Vertov je Bergsonem kinematografie“

V této tezi je mnoho Deleuzovského humoru, protože Bergson je spiritualista a Vertov materialista. V jistém ohledu je to však prašť jako uhoď. V jakém přesně, se pokusím objasnit. Každopádně platí, že Vertov je jediný filmař, který dokázal uvést na plátno samotný obraz-pohyb.

  1. Film a Kant

Kant jako první ve filozofii osvobodil čas z podřízenosti pohybu. Čas je u něj out of joint (ano, Kant byl Hamletem filozofie). Stejné osvobození zažívá kinematografický čas při přechodu od klasického amerického k modernímu evropskému filmu. 

  1. Neorealismus a Bazin

Ozu byl živoucí paradox, legenda. Dělal modernu ještě v době němého filmu. V Evropě právě italský neorealismus promítl na plátno nový typ obrazu, pro který je Ozu jediným předchůdcem. Šlo však o obraz-fakt, jak při interpretaci snímku Umberto D. tvrdil Bazin? Deleuze s tím nesouhlasil. Co jsou pillow shots a jaká je povaha neorealistické revoluce?

  1. Čistě optické obrazy neorealismu

Pokračování ve výkladu o neorealismu, který vynalezl čistě optické obrazy, v nichž jde o zcela jiný typ vnímání, o vize či halucinace. Optický obraz je vlastně filmovým popisem a popis, jak známo, není vyprávění. Abychom pochopili jeho podstatu v dílech, jako je Evropa '51 či Stromboli, je třeba vysvětlit rozdíl mezi rozpoznáním a setkáním a mezi popisem organickým a teorií popisu, jejímž iniciátorem byl Robbe-Grillet a nový román. 

  1. Mistr flashbacků Mankiewicz

Základem kinematografie času je přímý obraz-čas, což je vlastně obraz virtuální. Virtuální znamená reálný, ale nikoli přítomný. Virtuální je to, co nevnímáme, ale přesto to nějak formuje naše vjemy. Virtuální je paměť, ale virtuální obraz rozhodně není vzpomínka, protože vzpomínka je již obraz zpřítomnělý ve vědomí. Moderní kinematografie proto opovrhuje flashbackem. Na Mankiewiczově snímku Dopis třem manželkám bych rád ukázal, že flashback u něj čerpá své oprávnění z hlubšího rozdvojování času, které zakládá obraz-vzpomínku a podřizuje ji čistému obrazu-času.

  1. Film a imaginace

Produktivní imaginace sehrála významnou roli v úvahách o estetice. Vlnu zájmu o tento pojem vyvolal ve 20. století Heidegger ve svém výkladu Kanta. Je nutné porozumět, jakou roli přisoudil produktivní imaginaci u Kanta, abychom pochopili význam toho, proč Deleuze pojem imaginace a imaginárna tak vehementně kritizoval.

  1. Obrazy-krystaly (Ophüls, Renoir, Fellini, Visconti)

Imaginace není pro Deleuze transcendentální silou, ale vlastností některých typů obrazů. Zajímavé jsou pak především proto, že v nich lze spatřit sám zrod času.

  1. Kinematografie času: Občan Kane

Co je obraz-čas neboli virtuální obraz? No přece Poupě!

  1. Kinematografie času: Loni v Marienbadu

Vrcholný snímek evropské moderny je sestaven z vizí či halucinací, tedy jiného typu vnímání, jeho obrazy jsou především robbe-grilletovské obrazy-popisy, nikoli vyprávění, odehrává se v hotelu, který je čistým krystalem času či nevědomí, a ukazuje hned dva různé typy obrazu-času: plochy minulosti a hroty přítomnosti. 

Doporučená nebo povinná literatura

Doporučená literatura: 

Deleuze – Film 1 a 2 

Bergson – Hmota a paměť

Hodnoticí metody a kritéria

Zájem o téma, aktivní přístup, docházka.

Poznámka

--

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů