Dějiny dokumentárního filmu 2

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
303DDF2 zkouška 3 4 hodiny PŘEDNÁŠEK týdně (45 minut), 33 až 48 hodin domácí příprava česky letní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Katedra

Předmět zajišťuje Katedra dokumentární tvorby

Obsah

Základní oborová přednáška a projekce filmů. Během přednášky si studenti osvojí nejpodstatnější historiografické linie vývoje českého a světového dokumentárního filmu a shlédnou nejpodstatnější ukázky či celé filmy, které je reprezentují.

LETNÍ SEMESTR 2025/26 - tematické okruhy:

1/ 11. 2. Petr Kubica: Český dokument po roce 1989

2/ 18. 2. David Čeněk: Třetí avantgarda a její dokumentární pohled (městské symfonie).

3/ 25. 2. Alice Růžičková: Československo za normalizace, 70-80. leta – příklady, témata a strategie a možnosti autonomní tvorby

4.3. FAMUFEST - výuka odpadá

4/ 11. 3. David Čeněk: Rozvoj politického dokumentárního filmu: Země bez chleba. Témata na okraji (bezdomovectví – Georges Lecombe, Lionel Rogosin - chudoba, rasismus) – USA, Španělsko, Belgie, Německo, Velká Británie, Francie.

5/ 18. 3. David Čeněk: Dokumentární film a státní agenda – nový model institucionální praxe a diskurzy konstituce: Dokumentární film a vládní zakázkové filmy: Frank Capra, John Ford, John Huston, William Wyler, George Stevens – hollywoodská praxe mění estetiku reportážního dokumentu.

6/ 25. 3. David Čeněk: Proměny dokumentu po 2. světové válce – cinéma vérité a direct cinema. Cinéma vérité ve Francii: Jean Rouch – Já, černoch (1958), interakce s objektem. Mario Ruspoli – natáčení v komunitách (Pohled na bláznovství, Neznámí této země). François Reichenbach.

7/ 1. 4. David Čeněk: Proměny dokumentu po 2. světové válce – cinéma vérité a direct cinema. Direct cinema v USA a Kanadě: Primary (1960), Salesman (1969), bratrové Mayslesové, D. A. Pennebaker. Candid Eye.

8/ 8. 4. David Čeněk: Dokument 70-90. let: angažovanost, subjektivita, formální experiment. Třetí svět a revoluční film (Kuba, Chile, Argentina, Alžírsko): Santiago Álvarez – Now. René Vautier. Politický dokument v Evropě – Chris Marker (Sans Soleil, 1983), formální esej (Alexander Kluge).

9/ 15. 4. David Čeněk: Dokument 70-90. let: angažovanost, subjektivita, formální experiment - pokračování.

10/ 22. 4. záloha

Výsledky učení

Výsledky učení:

•Studující získají základní vědomosti a znalosti z historie českého a dokumentárního filmu.

•Studující shlédnou kánonická díla non-fiction kinematografie.

Předpoklady a další požadavky

žádné

Literatura

Povinná literatura (přepokládá se znalost minimálně jednoho titulu v českém a jednoho v anglickém jazyce):

BARNOUW, Erik. Documentary: A History of the Non-fiction Film. 2nd rev. ed. New York: Oxford University Press, 1993. 400 s. ISBN 978-0-19-507898-5.

BARSAM, Richard Meran. Nonfiction film: a critical history. Revised and expanded ed. Bloomington: Indiana University Press, 1992. 482 s.: fot. ISBN 0-253-20706-1.

THOMPSON, Kristin. Dějiny filmu: přehled světové kinematografie. V Praze: Lidové noviny Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2007. 827 s. ISBN 978-80-7106-898-3 (NLN). /pouze kapitoly věnované dokumentárnímu filmu/

GAUTHIER, Guy. Dokumentární film, jiná kinematografie. V Praze: Akademie múzických umění, 2004. 507 s. ISBN 80-7331-023-6.

KAHANA, Jonathan, ed. The Documentary Film Reader: History, Theory, Criticism. New York: Oxford University Press, [2016] ©2016. xviii, 1024 stran. ISBN 978-0-19-973964-6.

LAROCCA, David, ed. The Philosophy of Documentary Film: Image, Sound, Fiction, Truth. Lanham: Lexington Books, 2017 ©2017. xvi, 645 stran The Philosophy of Popular Culture. ISBN 978-1-4985-0453-9.

NAVRÁTIL, Antonín. Cesty k pravdě či lži: 70 let československého dokumentárního filmu. 2. vyd. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2002. 285 s. ISBN 80-7331-909-8.

NICHOLS, Bill. Úvod do dokumentárního filmu. Vydání druhé. [Praha]: Akademie múzických umění v Nakladatelství AMU v Jihlavě Doc.Dream services, s.r.o, 2022. 318 stran. ISBN 978-80-7331-606-8.

Doporučená literatura k dílčím tématům:

ADLER, Rudolf. Cesta k filmovému dokumentu. 2. uprav. vyd. Praha: Akademie múzických umění, Filmová a TV fakulta, 1997. 81 s. ISBN 80-85883-22-8.

BORDWELL, David a KOFROŇ, Václav, ed. Umění filmu: úvod do studia formy a stylu. 1. vyd. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2011. 639 s. ISBN 978-80-7331-217-6 1 CD.

ELLIS, Jack C. A New History of Documentary Film. New York: Continuum, 2005. 385 s.: fot. ISBN 0-8264-1751-5.

EPSTEIN, Jean a MAYDL, Přemysl, ed. Poetika obrazů. Překlad Ladislav Šerý. Praha: Herrmann & synové, 1997. 303 s. ISBN 80-238-1138-X.

FERENČUHOVÁ, Mária, ed. Dokumentárny film v krajinách V4. 1. vydanie. Bratislava: Vysoká škola múzických umení, Filmová a televízna fakulta, 2014. 231 stran. ISBN 978-80-89439-65-2.

GRIERSON, John. Grierson on Documentary. London: Collins, 1946. 256 s.

HENLEY, Paul. The adventure of the real: Jean Rouch and the craft of ethnographic cinema. Chicago: University of Chicago Press, 2009. 507 stran. ISBN 978-0-226-32715-0.

JUHASZ, Alexandra, ed a LEBOW, Alisa, ed. A companion to contemporary documentary film. Chichester: Wiley Blackwell, 2020. xvi, 674 stran. ISBN 978-1-119-68566-1.

NAVRÁTIL, Antonín. Dziga Vertov: revolucionář dokumentárního filmu. Praha: Československý filmový ústav, 1974. 252 s.

PALÚCH, Martin. Cenzúra a dokumentárny film po roku 1989. Bratislava: Vlna Drewo a srd, 2017. 164 stran: Filmodrom. ISBN 978-80-89550-39-5.

STUFKENS, André (A.P.). Joris Ivens: filmař světa. 1. vydání. Praha: Akademie múzických umění v Praze v nakladatelství AMU, 2016. 518 stran. ISBN 978-80-7331-381-4.

Dále je vhodné projít sborníky „Do, revue pro dokumentární film“.

Monografie věnované dílu jednotlivých autorů a dalším tématům (najdete v knihovně dle hesla „dokumentární film“ v předmětovém katalogu knihoven), využijte též časopisecké články.

Hodnoticí metody a kritéria

Závěrečná zkouška je založena na dialogu k jednomu z tematických celků a vychází rovněž ze seznamu zhlédnutých filmů, který studující předloží nejméně 5 pracovních dní před termínem zkoušky. Hodnotí se nejen znalost historicko-kontextuálních reálií, ale také divácká zkušenost a schopnost kontextuální interpretace a analýzy. Absence empirické/divácké zkušenosti u klíčových filmů může vést k nutnosti zkoušku opakovat. Z tohoto důvodu se klade důraz také na účast v přímé výuce, která je vyžadována minimálně v rozsahu 70 %.

Kritéria hodnocení:

•účast na přímé výuce – 40 %

•ústní zkouška – 60 %

Poznámka

Předmět se koná vždy jednou za dva roky. Vypsán bude v ak. roce 2025/26.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů