Konference Dokumentární tvorba mezi Prahou, Zlínem a Bratislavou

Předmět není vypsán Zobrazit rozvrh

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
303MKONF zápočet 1 24 hodiny SEMINÁŘŮ za celý semestr (45 minut), 7 až 12 hodin domácí příprava česky zimní

Garant předmětu

Alice RŮŽIČKOVÁ

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Alice RŮŽIČKOVÁ

Výsledky učení dané vzdělávací složky

Nejvýznamnější filmové školy ve společném prostoru bývalého Československa sice o sobě vědí, ale doposud chybí možnost pravidelného osobního setkávání a sdílení konkrétních tvůrčích i pedagogických zkušeností. To bychom rádi změnili a vytvořili pravidelnou platformu, která bude mít každý rok jiné účastníky (studenty a pedagogy), ale organizační rámec zůstane stejný.

Smyslem uspořádání konference je umožnit studentům i pedagogům sdílet odborné zkušenosti a poznatky v různých oblastech výzkumu i reflexe audiovize a rozvíjet jejich samostatnou badatelskou, uměleckou i pedagogickou činnost. Organizátoři – studenti samotní i akademičtí či vědecko-výzkumní pracovníci – si mohou skrze konferenci rozšířit pole vzdělávacích aktivit fakulty a rozvíjet společné myšlení nad tématy dle jejich vlastního výběru.

Forma studia

workshop

Předpoklady a další požadavky

žádné

Obsah kurzu

PONĚŠICKÁ AMERICKÁ NOC

„…film je ovel’a harmonickejší ako život, tvrdí, nepozná zastavenia, nepozná mŕtvy čas, všetko v ňom napreduje ako v nočnom vlaku. Alexander pri inej príležitosti poukáže na dal’ší rozdiel: film je ucelený, rozpráva súvislý príbeh, zatial’ čo život, a to najmä život pri nakrúcaní filmu, sa skladá z fragmentárnych scén.“ Takto filozof Miroslav Marcelli parafrázuje slova postavy Alexandra z Truffautovy Americké noci, která je filmem o natáčení filmu. Marcelliho text “Film o filme, film vo filme” vyšel ve sborníku “Hranice (ve) filmu” (1) pojmenovaném podle stejnojmenné konference, která se v říjnu roku 1998 uskutečnila v areálu AMU v Poněšicích. Právě zde se odehrálo jedno z prvních setkání českých a slovenských škol se zaměřením na filmovou teorii, které jsem měl i jako teoretik laik příležitost se s příspěvkem “Od díla k dění! Smrt dokumentárnímu filmu! Ať žije film!” také zúčastnit.

Z těchto filmologických konferencí se stala dodnes trvající tradice a věřím, že stejně tak by tomu mohlo být i v případě prvního poněšického ročníku setkání FAMU (Katedra dokumentární tvorby), FMK UTB ve Zlíně (ateliér Audiovizuální tvorba) a VŠMU (Ateliér dokumentárnej tvorby) s tím, že organizace a místa srazu se budou podle lokalit škol průběžně střídat a že výhledově může dojít i k rozšíření zúčastněných institucí, a to třeba také v rámci dalších středoevropských zemí. Pětadvacet let trvající filmologické konference jsou totiž potvrzením potřeby a smysluplnosti toho potkávat se, seznamovat se, společně myslet a inspirovat se napříč hranicemi generačními, estetickými, institucionálními, státními, světonázorovými. Nabyté podněty se mohou v budoucnosti projevit nejen ve vztahu k autorské imaginaci, ale také z hlediska přátelství a samotné realizace filmů, jak nás o tom mimo jiné přesvědčuje tak plodná historická i současná spolupráce mezi českou a slovenskou kinematografií, k níž dochází na nejrůznějších osobních, producentských, profesních a institucionálních úrovních.

Uvedený Marcelliho citát můžeme vnímat jako ohraničení mentální konstelace naší tentokrát dokumentaristické seance. Prostřednictvím debat nad hotovými i rozpracovanými studentskými filmy budeme opět napříč zmíněnými hranicemi oscilovat mezi životem v řádu díla a mezi společně prožívanými okamžiky: život ve filmu a film v životě. Technika americké noci jako natáčení ve dne, jehož výsledkem je noc: symbióza každodennosti s autorskou perspektivou.

Rámec naší první tvůrčí konference (30. 9. – 2. 10. 2022) přitom tvoří téma výuky filmu akcentované snímkem o přijímacím procesu na filmovou školu La Fémis „Přijímačky“ (2016) francouzské režisérky Claire Simon, s níž budeme mít příležitost vést po projekci on-line rozhovor. Ten ostatně mezi sebou povedeme průběžně po celé tři dny, a to také v podobě výměny zkušeností s tím, jak výuka filmu na té které škole probíhá.

K možnému dosahu třeba i naší dokumentaristické akce se opět v Poněšicích roku 1998 vyjádřil filozof Miroslav Petříček. Ten tehdy promýšlel hranici také jako jev utvářený daným jednáním neboli v podobě – například poněšické události: zjednodušeně řečeno, naše hranice se nacházejí tam, kam dokážeme dojít. Přičemž při události společné jsem vždy závislý i na ostatních. Nemám to jen ve svých nohou, jde i o „baťovky“ těch druhých. Míra a podoba participace každého z nás ovlivní to, jestli a o kolik se hranice našich akademických i tvůrčích možností díky poněšické dílně posunou. Konec konference je jako každý konec smrtí svého druhu, ale jak uvádí Petříček, gesto se může „odloučit od gestikulujícího člověka a utkvět v paměti“ a může se jednat jak o naše gesto vůči ostatním, tak naopak.

Z logiky našeho setkání jako scénosledu prezentovaných projekcí – neboli jakýchsi kapitol – rovněž vyplývá, že bude záviset na každém účastníkovi, k jaké syntéze následně dospěje. Estetik Vlastimil Zuska na zmíněné poněšické konferenci hovořil o tom, že každá událost je vždy společenstvím událostí a toto východisko rozvedl prostřednictvím struktury povídkového filmu jako výzvy v podobě několika filmů v jednom: „…povídkový film jako celek je příběhem, který je třeba ještě odvyprávět, který hledá vypravěče v průběhu svého odvíjení, který hledá syntézu heterogenního, ´scelující´ vyprávění, usiluje o ´kontrast v rámci identity´, což je Whiteheadova definice krásy.“

Zde uvedené odkazy k teorii není třeba vnímat jako snahu dělat z naší dokumentaristické konference – jakkoliv filmovou – vědu. Tehdejší poněšicka filmologická událost mně však utkvěla v paměti jako s naší akcí svým charakterem a místem konání spřízněné gesto, inspirativní v potřebě společně přecházet různorodé hranice. K přeshraničnímu pohybu ostatně odkazuje i zmíněná výzva ke smrti dokumentárnímu filmu a sice k pohybu přes hranici umrtvujícího principu zaznamenávat realitu. Plejáda tzv. dokumentárních filmů nás přece přesvědčuje o tom, že nejen americká noc, ale že také všední den může mít jinou než zdánlivě zjevnou podobu. A že se z filmu může stát ono Petříčkovo gesto odloučené od gestikulující všednosti. Tak vzhůru do Poněšic, za hranice všedních dní a nocí.

Jan Gogola ml. – režisér, dramaturg, pedagog FMK UTB ve Zlíně

Program konference

Pátek 30. 9. 2022

•Příjezd účastníků do UVS AMU Poněšice do 13h

•Oběd 13-14h

•Úvodní blok 14:30-16:30h – projekce filmu Le Concours (2016, 100´) a 16:30-17:30 online masterclass s režisérkou a bývalou vedoucí katedry režie FEMIS Claire Simon

•Večeře 17:30-18:30h

•Blok 1. (příspěvky AA FMK UTB) 19-22h: Pouta Svobody, Byt či nebýt, Marn – zahalená nahotou

Sobota 1. 10. 2022

•Snídaně 9-10h

•Blok 2. (příspěvky AA FMK UTB) 10-13h: Vězení dějin, Hraj kapelo hraj, Porno 2.0

•Oběd 13-14h

•Blok 3. (příspěvky KDT FAMU) 14:30-17:30h: letopis o Viktoru Taušovi, Schránky, Mýtus bez dokladu, A přece se točí, Zpráva o vědomém světě

•Večeře 17:30-18:30h

•Blok 4. (příspěvky KDT FAMU) 19-22h: Proudy, Metrosen, Serpentis, Daleká cesta za domovem

•Překvapení 22-24h

Neděle 2. 10. 2022

•Snídaně 9-10h

•Blok 5. (příspěvky ADT FTF VŠMU) 10-13h: Kinik, V plytkej vode, Hĺadanie spoločnej kompozície, Memoria, Kráčať dole, Ospalky

•Oběd 13-14h

•Blok 6. (příspěvky ADT FTF VŠMU) 14:30-17:30h: Denník princeznej, Požiarne hlásenie, Hĺadám stopu slona, Vale Tudo, Nech žije smrť

•Večeře 17:30-18:30

•Odjezd účastníků z UVS AMU Poněšice po 18:30h

Doporučená nebo povinná literatura

žádná

Hodnoticí metody a kritéria

100% aktivní účast na konferenci v roli organizátora, přispěvatele nebo účastníka debat

Poznámka

žádná

Rozvrh na zimní semestr 2022/2023:

Datum Den Čas Vyučující Místo Poznámky Č. paralelky
30.09.2022 Alice RŮŽIČKOVÁ Poněšice
Poněšice
30.9.-2.10., pouze pro KDT paralelka 1

Rozvrh na letní semestr 2022/2023:

Rozvrh zatím není připraven

Předmět je součástí následujících studijních plánů